Přežití 2011 (Dan a Vítek)

Je rok 2006 a já sedím ve Spojile „U Pařezu“ s Humbuk partou. Mezi řečí se zmiňují o této akci. Doma koukám na web a to opakuju během let ještě mnohokrát. Postupně absolvuju několik akcí z dalkovepochody.cz a domlouváme se s Danem že tohle by se mohlo podařit udolat.

Den „A“ 11:50 brzdím u nejbližší benzínky a s notebookem a mobilem se chytám na net. XY-krát F5, vyplnit pár políček a máme číslo 23!

Den „B“ týden před startem je sice hodně pozdě na trénink, ale prostě nebyl čas a teď je. Naspacir.eu je sice zrušený, ale to néjen nám nevadilo. Šlapeme a cestou zjišťujeme, že tahle zábava není to pravé pro nás a že ty puchýře se už nestačí zahojit a že si musíme na rovinu přiznat, na Přežití nemáme ani náhodou a hned v pondělí to musíme podstoupit náhradníkům.....

Den „C“ 16:00 nasedáme do vlaku z Pardubic. Cestou se vřítí do kupé jedna hodně převeselá ženština. Prý slaví narozeniny syna a měla o „nějaké“ to pivo navíc :-) Dělá u dráhy a ukazuje kličku na dveře. Říkám, že by se mě hodila a tak proběhne směnný obchod za moji 100g čokoládu. Máme ještě jednu, kličky bych se vážně nenajedl :D.

Žďár nad Sázavou je tu a od nádraží nás šlape už víc. Poslední naplnění pupků, kontrola potravin, instruktáž. Čas proteče k 21:15, nástup do busu, zavázat oči, „zábava“ začíná!

Jedeme na sever a pak na jih nebo do kruhu, těžko říct. Oči nechat zavázané a všichni ven. První úkol najít svého parťáka v ohraničeném prostoru, ale jen podle toho, kdo co drži v ruce a nikdo ani necekne! Někoho jsem potkal několikrát a spoustu vůbec. Moc už nás tam nezbylo, když se konečně nacházíme. Tady máte mapu a zde je další stanoviště. Čas běží a vejráme do mapy a do tmy kolem. Většina mizí v lese. Náhle dostávám „geniální“ nápad – zorientovat mapu podle kompasu :D. Tady jsou dráty, les, louka. Támhle nám chybí světla vesnice, ale prostě to prubnem, když tam šel dav. Před náma je na dohled jen jedna světluška, ale uhýbá dále po asfaltu ?! Jdeme podle mapy, cesta občas zaniká a zase vzniká. Docházíme další světýlko. To sice také uhne, ale zachází si jen o 200m a pak nás předbíhá a mizí někde. Vždy volíme třeba ždibec delší cesty, ale hlavně mimo asfalt. A je tu první stanoviště. Jste tu 3tí!? :O Vlna údivu a eufórie je spláchnuta prvním úkolem. Autíčka nám jezdí tak, že je nejsme schopni ani vrátit zpět. Něco kreslit a hrát si s papírkama se nám nechce a i tak, by byl výsledek nejistý. Navíc se to tu začíná zaplňovat. Vzdáváme a mažem na trestné stanoviště. Alespoň ho nebudují zbytečně. Hmmm, smiřme se, že tohle vše, půjdeme i zpět. Nakonec to nebylo tak hrozné, jen ta zarosená zkratka nám řádně vymáchala boty. A už tu je vodní plocha a nějaké světélko se šine kousek nad hladinou. To asi něco hledají ze člunu ;). Na místě nevěřícně koukáme, pak i na ostatní, i ta dívčina neváhala, odhodila úplně vše a hups. Tak je následujeme. Protažení bylo přijemné, jen bych si ho dal, kolem slunného poledne. Zde jsme šestí, což nás těší a znovu uklidňuje. Další stanoviště je kousek a pár dvojic, co jde jen za světélky, plaveckou vložku míjí a musí se vracet. Očekává nás hra se světlem a zrcátky, trošku u toho mrzneme. Po jistém laborování se daří a mažeme již podstatně dál. Cestou nás z boku předbíhají dvě dvojice jdoucí rychleji po vrstevnici. Začíná svítat a hned to je veselejší. Ve mlýně již nic nemelou, ale nosí se zde voda. Pár pokusů a přicházíme jak na to. Ruce se mě klepou asi málo, protože přinášíme tolik vody, až se rozpadá měrka :D.

Sluníčko konečeně hřeje a po našich zkratkách mimo značky se dostáváme kousek od cílové křižovatky. Volím ještě lepší zkratku, ale ta je úplně divná a vede kamsi do… Ze 400 m je náhle 1,5 km. Konečně žlutá a dle kompasu jsme asi v této části, tedy sem. Narážíme na další účastníky jdoucí v protisměru … to není dobré :-(. V pořadí se propadáme o další příčky, ale stále se nám daří držet asi 2 hodinovou rezervu do uzávěry stanoviště a to až na předposlední zastávku. Jenže nevíme co nás čeká a kolik trestných stanovišť nám hrozí. Zde drtíme PETky vlastní vahou rozloženou na dvou latích. Jedna má defekt a tedy měníme za rezervu. Docela makačka, čas šibeniční, ale můžeme dál. Tyhle stanoviště naši svalovinu odreagují od robotické pochodové zátěže a i mozek zaktivuje pár center. Dan konečně definitivně zažene vrávorající spánek, ale zase se mu mocně ohlašují ty nezhojená chodidla z minuláho týdne. Dáváme si vydatnou svačinu. Pár kousků tedy 2 plátky sušeného masa. Každý se tahá s 50 g masa a 50 g čokolády. A jde se dál. Znovu potkáváme další dvojice, zase si mizíme na rozdílných cestách. Přemýšlím, že pokud to takto půjde dál, máme hodně velkou šanci přežít, ale kdo ví, co nás ještě čeká. V lese je koník co hravě stahuje klády a vládne mu individum se slovníkem pod úrovní „dlaždiče“. Značka se nám zmizela, ale cesta vede správným směrem k radarovému kopci. A konečně zde jsou ty očekávané špagátky. Ale nějak jinak. O tomhle jsem jen slyšel, ale jak na to? Kdo si oblékne ty kšíry? Proč já? Vyšplhat na ty bedýnky se vážně nedá. Ukecávám jističe, ať za to pořádně zatáhne a Dan mě podloží…ne a ne a ne, je neoblomný! Konečně na to přicházíme, ale je třeba zatáhnout ten byť prázdý, ale stále vyklenutý pupek :) Vejšky od 2 m nahoru mám vážně rád…prý udělej holubičku ;).

Další zastavení je ve znamení vykopávek a hledání pokladu. To bylo k nakouknutí okolo, náš úkol byl dle sloganu „co není v hlavě, je v nohách“. Jedenáct dvojic odevzdáme, jedna je blbě…to bylo těsné! Vybafnu na organizátora, že na dalším stanovišti již očekávám cíl. Odměnou za blbé řeči dostáváme papír s popisem vodní plochy někde „píp, píp, píp“ daleko. Asfalt, náznak deště, asfalt, malé nekonečno, konečně žlutá. Dan mácha zmordované nohy a já jen v duchu dumám, jak je možné, že ještě může jít. Nahlas to moc nekomentuju ať to není ještě horší. Odměnou za utrpení je projížďka na lodičce. Protiproud nějak nefungoval, tedy pohodovka. Nápis na flašce určil známé místo, ještě srandičky s organizátorama. Pak koukáme do mapy a úsměv trne v pokřivenou grimasu. Na otázku „Do kdy nejdýl?“ Dostáváme „POSLEDNÍ“ papírek. Tedy času je dost. S pocitem, že teď pokud nás nesrazí nějaké auto, či nesežere liška, máme to v kapse i třeba po čtyřech, štrádujeme dál :-) Jenže to nevydrží dlouho. Asflat, auta, asfalt, nekonečno. Někde v půlce marně hledáme v terénu zkratku a rezignovaně musíme ustoupit na delší zelenou. A tady už toho mám tak nějak dost. Dojídám maso. Hlásí se odložený spánek, nějakej gulášek by nevadil a i to pivko si k němu dokážu představit ;). A hlavně už se mě nechce nikam chodit. Sluníčko je dole. Větší nekonečno, velké nekonečno. Šero. Na hodinky se mimo stanoviště radši nekoukáme. Větší šero, to snad ne, my to nakonec nestihneme? :( Dan, nevím jak to dělá, ale přeřadil na svižnější tempo. Studnice 1km zase tady mají jinej metr, nějak asi 3× delší. Hasiči zde slaví, masíčko, pivko..... Rovně kolem těch stožárů a pak doleva a hned doprava a jsme u rybníka. Slovíčko „hned“ platí jen na mapě.........­.............­...přichází tma......

Rybník Medlov, KONEČNĚ! Vítá nás rozklepaný organizátor. Je 21:00 a jsme 6tí a my to dokázali!!! V drkotání doplňuju organizátora, ale jsem línej dolovat z batohu oblečení. Přichází další dvojice, asi poslední??? Konečně je zde odvoz a po nějakém čase jsem probuzen, že jsme ve Žďáru a vysedáme. Honem na gulášek a kofolu. Doráží i ochotná Míša, která nás odváží do Pardubic. Tam jsem znovu probrán z mrákot a vrávoravě hledám cestu k autu. Chvilku jsem totálně dezorientovaný, jak po x-tým pivu. Naštěstí to brzo přechází, nalézám odemčený vchod do garáží, auto i cestu domů.

Chtěl bych moc poděkovat všem organizátorům za krásně strávené dva dny, na které se jen tak nezapomíná, bylo s váma veselo a i slova podpory se na stanovištích dostavila :-) Sám vím, že příprava takovéto akce, není na pár minut.

A pro ty nepřeživší či váhající vzkazuju, jděte do toho. Jděte s někým, kdo to cítí podobně a podrží vás, když nemůžete. Chce to nějakou přípravu, tedy najít čas a zahodit lenost. Umět se kousnout a dojít až kam chci, nejprve třeba i po limitu. Pak se to začne zlepšovat. Je jasné, že bez špetky štěstí to nepůjde, ale k tomu potřebujete mít štěstí :O.

Vítek – VSA

PS: Zdravíme ostatní účastníky, zvláště ten pár (holka se sombrérem), které se nám párkrát zdařilo předejít a po čase zase dojít! :O