Přeskočit na navigaci

Napsali o nás

Na této stránce uvádíme některé články, které se týkají Přežití. Chceme poděkovat všem autorům, že si dali tu práci a napsali o nás anebo zveřejnili své fotografie.

Také děkujeme za e-maily, kterých nám po každém Přežití přijde celá řada, že někdy na všechny ani nestihneme odpovědět. Děkujeme za chválu i za kritiku, protože se z Vašich reakcí můžeme poučit a příště to udělat lépe.

Články

Přežití 2010 (Darja a Pavel)
Pavel Mašín

Chce to jen trochu natrénovat nohy, dobře spát a pěkně se předem vykrmit. I na vybavení jsme se s Darjou rychle shodli. Čelovku, návleky a něco proti dešti, sušený maso, čokoláda... Jenže to člověk nesmí týden předtím nastoupit do nové práce. Nevyspalej a hladovej dobíhám na Florenci poslední možnej autobus do Jindřichova Hradce, kterým bych měl stihnout sraz na svoje první Přežití... Celý text...

Přežití 2010 (Kamča a Víťa)
Víťa Kala

Abychom naše postavení na chvostu startovního pole pojistili, vydali jsme se od rybníku na jih místo na východ, na což jsme přišli asi po 5 kilometrech, kdy jsme zjistili, že jsme v Rakousku. Naštěstí jsme bravurně zvládli upravit naši plánovanou trasu a přes náhradní stanoviště dorazit k Romavskému rybníku o půl šesté ráno... Celý text...

Přežití 2009 (Krásná těla)
Aleš Pilný

Žlutá, červená, modrá a zelená. No to jsou přece turistické značky!!! Honem mapu a zjistit, kde se poblíž protínají. A bingo, v Horní Plané se na náměstí protínají, takže se zvedáme a mizíme od již větší skupiny týmů, kteří se pro nás zajímavým způsobem snaží úkol řešit. Já si říkám, proč používají papírky na nějakém nakresleném plánu, kde ho asi vzali a co z toho vyčtou, když vlastně to člověče vůbec hrát nemusí a vlastně nemají? Ale co, my máme cíl a razíme... Celý text...

Přežití 2009 (František a Šárka — tým Fraška)
Šárka Kratinová

Hromada lodí složená u mostu nás znepokojila. Těšili jsme se, že se vykoupeme, ale pádlování po nehybné vodě v poledním slunci nás upřímně vyděsilo. Zařadit tuto likvidační etapu doprostřed pochodu nám příšlo nelidsky rafinované! Za tu půldruhou hodinku plavby všechny klouby od pasu dolů pěkně ztuhly, zatímco dosud ještě se neozývající záda dostala pořádně zabrat... Celý text...

Přežití 2009 (Honza a Tomáš)
Tomáš Hroch

Jeli jsme poprvé a to nás snad omlouvá při dopuštění se několika prvních chyb. Předně — ve vlaku cestou tam bylo nutno jíst. Neudělali jsme to. Proč je to nutné? Jelikož ve stresovém okamžiku (těsně před vypuknutím závodu) již do sebe nenasoukáte ani sousto, je nutné tuto akci provádět v dobrém předstihu a nadlábnout se, dokud to jde. Trošku jsme to „prokaučovali“ a hlavní jídlo jsme si nechali až dojedeme a ubytujeme se. Nevadí, nasoukali jsme, co se do nás vešlo, jako ostatně všichni ostatní. Byl to věru moc pěkný pohled, když se okolo vás zhruba 50 lidí cpalo, až se tím málem dávili... Celý text...

Přežití 2008 (Pavel a Šárka — tým Kratinohy)
Šárka Kratinová

Každý jsme se začali připravovat na akci po svém. Já jsem obrala všechny naše babičky o hole, bandáže, obvazy a masti na bolavé klouby, našlapala do svého dvacetilitrového batůžku čtvery ponožky (mám děravé boty, které jsou bohužel tak pohodlné, že se jich stále nedokážu vzdát) a lezečky (ten převis na fotografiích z nějakého předešlého ročníku mě přesvědčil, že bych to v těch svých bačkůrkách asi nevylezla) a celý týden před akcí jsem se poctivě vykrmovala a spala do zásoby... Celý text...

Přežití 2008 (Vavřinec a Jirka)
Vavřinec Havlíček

V pul desate vysedame v lese, dav jde ve smeru jizdy autobusu, my na druhou stranu. At je to klidne blbe, hlavne, ze jdem vlastni cestou. [...] Ve tme noci jdem opatrne, uhranuti od temneho pana lesa neni jen tak. Probudit baziliska, vlkodlaka nebo hejkala, take neni zadna sranda. To, ze je nevidite, jeste neznamena, ze tam nejsou.... Celý text...

Přežití 2007 (Kamila a David)
Kamila Nešněrová

Když výsledné souřadnice ukázaly na mapě jezírko u obce Břidličná, měli jsme jasno. Budem se koupat. Od šifry jsme vyrazili víceméně sami, jen před námi se mihotalo světélko a to světélko byl Martin s Martinkou. Všichni jsme dělali maximum pro to, abychom se od sebe oddělili a pak se nám to zdařilo. Cesta k jezírku patřila k nejkrásnějším etapám Přežití. Přešli jsme vojenské pásmo, prolezli několik děravých plotů a z lesa jsme vylezli na nekonečné louky... Celý text...

Přežití 2007 (Honza a Jelen)
Jan Bensch

Dostáváme pokyn, abychom si rozvázali oči. Brzy nato vlak zastavuje a my máme vlevo vystoupit. Protože už stojíme, okamžitě zapomínám směr jízdy a chtěl bych se prodrat přes holky stojící u dvěří se dvěma jízdními koly. Obzvláště když vidím, že pod druhými dveřmi není nástupiště, ale jen škarpa s kopřivami. Jenže nemám na výběr, a tak s ostatními skáču do škarpy. Drápeme se do svahu a skrz maliní se prodíráme na louku. Konečně mi dochází, že ani na druhé straně vlaku není nástupiště, jelikož jsme zastavili někde mezi zastávkami... Celý text...

Přežití 2007 (Michal a Bára)
Michal Ficek — Bednajt

Že je něco divně nás mělo napadnout, když jsme správně zahnuli ve vesnici na polní cestu a narazili na pole a ohradník, podotýkám že nabitý. Když jsme se vraceli, potkali jsme dva z Tajfunu, kteří si to metelí stejnou cestou. Nenechali jsme se zvyklat, vrátili se do vesnice, několikrát jsme se přesvědčili že jsme šli vlastně dobře a pak podnikli exkurzi do JZD, louky, pole, elektrického ohradníku a jedné meze, co měla být tou cestou. S mapou jsme se setkali až zase na cestě v lese. Je opravdu nepříjemný pocit, když víte, že se na mapu stoprocentně spolehnout nemůžete... Celý text...

Přežití 2006 (Cecilie a Pavlína)
Cecilie Jarošíková

Zmámeně jsme vyrazily směr hrad Kobrštejn. Předešly jsme jednu dvojici, která něco hledala v mapě a pak se ztratily. Během tohoto úseku se nám podařilo sejít z vytyčeného směru ještě třikrát, ale vždycky jsme se nakonec našly. Když jsme nakonec dorazily na místo, kde podle mě byl v mapě zakreslen Kobrštejn a neviděly nic než mladý lesík na vrcholku kopce, už jsem si nevěřila vůbec — naštěstí stačilo popojít jen pár metrů... Celý text...

Přežití 2006 (David a Jakub)
Jakub Ohem — Ca-refteam

Ve 23:00 hodin nás vysadili kdesi v lese a každý očekával že dostaneme mapu, ale ejhle, mapa nikde... Místo mapy jsme dostali lísteček a na něm stálo, že organizátoři byli uneseni a mapu dostaneme na rozcestí Lysý vrch, ale kde to je? A hurrá do terénu! [...] Po výstupu do parádního kopce jsme se začali shánět po kontrolním stanovišti nebo po nějaké značce, ale nic... Celý text...

Přežití 2006 (Šotka a Míra)
Lucie Szotkowská

Vyšlapali jsme ten NEJ...větší kopec, který tam byl a...nic. Bloudili jsme nahoře jako ovce ale marně :-(. Ten les, který se tam rozprostírá známe snad nazpaměť, byli jsme úplně všude ale pořád nic. [...] Po dlouhém a zběsilém pátrání jsme mapy nakonec objevili, bylo to však téměř s 1,5 hodinovým zpožděním. Touha přežít byla však silnější než my. Proto jsme se nevzdávali a vyrazili jsme docela ostrým tempem dál... Celý text...

Přežití 2006 (Martina a Martin)
Martina Hamplová

Nejvíc jsem se těšila na okamžik, kdy nás autobus vysadí kdesi v neznámé krajině. Akorát jsem si tuto situaci vždycky představovala s mapou v ruce. Jenže tu jsme nedostali a museli jsme si pro ni dojít kamsi na Lysý vrch. Už předem jsme se s Martinem dohodli, že na začátku nebudeme nic řešit, protože stejně nebude co, a jednoduše hned někam vyrazíme. To jsme také učinili... Celý text...

Přežití 2006 (Důša a Tom L.)
Tomáš Luňák — Humbuk parta

Vysadili nás někde kdesi v horách, a bylo jasný že to budou asi Jeseníky. Po důkladném rozhlédnutí jsme viděli na kopci vysílač, takže z toho sme usoudili že se nacházíme někde u Pradědu. Do ruky sme dostali pouze úkol, na kterém bylo napsáno, že organizátoři s mapami se schovali kdesi na rozcestí Lysý vrch... Celý text...

Jak jsme přežili — Přežití 2005 (Jarmila a Robert)
Robert A. T. Káldy

Přežití! Drsná terénní akce, 80kilometrový pochod dvojic, koupání v ledové vodě, horolezení na skály... Ve dne, v noci, v dešti, větru i zimě a to vše se 100 gramy jídla na osobu. Není důležité, kdo je rychlejší. Vítězí každý, kdo stihne dojít do cíle za 24 hodin a nevyměkne na cestě... Celý text...

Přežití 2004 (David a Michal)
Michal Janoušek „Turbomyšák“ — Tým Aneté

Ve dnech 30. 4. — 2. 5. 2004 se konal již pátý ročník akce Přežití, kterou pořádá farář Dan Freitinger a Martin Calta — Piraňa. Přežití je dálkový pochod s kontrolami, na nichž plníte rozličné úkoly. Další netradiční podmínkou je fakt, že soutežící mohou sebou mít pouze 100g jídla a k pití jen čistou vodu. A protože jsme pro každou „špatnost“, tak jsme se k účasti na tomto pochodu také přihlásili... Celý text...

Přežití 2004 (Honza a Petra)
Jan Pipek — Comfort Trekking

Se zavázanýma očima nás kamsi dvě hodiny vezli autobusem. [...] Dostali jsme mapu Orlických hor, úkol dostat se do půl druhé ke Kunštátské kapli a sbohem. První problém, tj. identifikovat s přesností větší než na padesát kilometrů, se zanedlouho vyřeěil — v osvětlené dědině kousek pod námi byla silniční křižovatka s ukazateli. Nacházeli jsme se asi kilometr od Skuhrova nad Bělou... Celý text...

Přežití 2004 (Main a Luth)
Martin Šebele — Beruščin deníček

Organizátor nám podává mapu..., ale ještě než se k nám dostane, slyšíme okolo výkřiky „Orlické hory!“. Mapa to vzápětí potvrzuje. S mapou dostáváme i umístění prvního checkpointu — Kunštátská kaple a musíme tam být do 2:00. Celý text...

Přežít! — Přežití 2003 (Ondřej Nezbeda)
Ondřej Nezbeda — Mladý svět

Lavice fary ve Svitavách jsou zaplněné. Je šest hodin odpoledne, ale bohoslužba dneska nebude. Chystá se závod s časem. Partu nadšenců, kteří chtějí zjistit, jak a jestli vůbec snesou extrémní zátěž, odveze za chvíli autobus na neznámé místo v republice. Začne tvrdý boj o přežití ve vlastním těle... Celý text...

Fotografie

Vybíráme z Vašich e-mailů

Zdravím Vás Týme,
[...] Je to první akce tohohle druhu, které jsem se zúčastnil.
Inklinuji k podobným věcem a tak mě ihned nápad přihlásit se na Přežití nadchl.
Člověk měl aspoň příležitost si prověřit sama sebe a vyzkoušet věci, které běžně nedělá a podívat se do jiných krajů a zákoutí naší země.
Trasa byla perfektně připravena a byla vedená krásným krajem i když část byla potmě.
Úkoly byly záludné, ale ne nesplnitelné, i když chtěly někdy odvahu (Divoká Orlice), to se mě fakt zatajil dech, když jsem lezl o půl páté do vody.
I když jsme „nepřežili“, překonal jsem si alespoň svoji dosavadní vzdálenost a rozhodně mě to neodradilo od dalších podobných aktivit a zejména na přezrok se pokusit přihlásit a splnit stanovený cíl.
Možná mohl být lépe zorganizován konečný svoz účastníků do Svitav, ale to je jen kosmetická vada, rychle napravitelná příští rok.
Určitě se příští rok zúčastníme znova.
Byli jste dobrý a zdařilo se vám to.
S pozdravem [...]

Ahoj Dane, ahoj Martine, ahoj všichni kdo jste se podíleli!

[...]

Chtěl bych fakt upřímně poděkovat, za tak velkolepou a strhující akci, protože jsem to opravdu nečekal. Když jsme se s [...] chtěli loni přihlásit byli jsme samozřejmě považováni za ty největší blázny a šílence, loni se to nepodařilo, takže mnohým spadl kámen ze srdce, ale letos už jsme jim to štěstí nedopřáli (naštěstí pro nás). Do „závodu“ jsme s velkými nadějemi nešli, i když jsme si věřili hodně, jsme na sebe zvyklí a dokážem jeden druhýho hecovat a pomoct si. Ještě před startem jsme pořádně nevěděli co si vzít k jídlu. Věděli jsme co nás čeká — únava, hlad, bolest... ale dopředu nás hnala touha překonat sám sebe a dokázat nejen sami sobě, že i v moderní civilizované době dokážeme být „zvířata“, která vydrží a přežijou (dobrovolně) to, na co jiní ani nepomyslí. S výsadkem jsme malou zkušenost už měli, ale jet v autobusu 2 hodiny se zavázanýma očima asi jinde nezažiju. Takže už začátek byl velice příjemně překvapující a okouzlující, o to víc, když jsme zjistili, že jsme v srdci Orlických hor. Škoda byla jen ta, že jsme si tu krásu nemohli vychutnat (se zavázanýma očima to fakt nešlo) po cestě a ani pak v noci nebylo dobře vidět. Nicméně jsme se vydali k prvnímu záchytnému bodu, k našemu překvapení jsme to časově stíhali dost těsně. Čekal tam na nás úkol, který jsme jaksi po předchozích zkušenostech očekávali, ale pak už se „hra“ vyvíjela docela jinak a neočekávaně (čekali jsme další podobné šifrované zprávy, kvízy, snadné úkoly a tak). S každým dalším kontrolním bodem jsme byli překvapeni a zároveň nadšeni a i když se únava zvyšovala, dokázali jsme si to všechno užívat a vychutnávat. Maličko nevhodné se mi zdálo časově umístěné lezení po skále, protože v tu dobu už plno lidí (včetně mě) mělo dost velký problém s koleny. Nakonec problém s jídlem nás ani tak moc netrápil, příště víme, že nám stačí hroznový cukr, kus čokolády a trochu hnusnejch mořskejch řas, který doplní sůl a spolehlivě hlad zaženou, protože,když bych měl sníst víc jak dvě řasy naráz tak se asi pozvracim. Únava na mě dopadla až v pondělí, tělo potřebovalo asi 2 dny regenerace, ale i tak jsme se rozhodli s [...], že pokud to bude možné tak příští rok vyrazíme znova, zase se „zničíme“ a třeba budem zase šťastni.

Takže prostě od začátku až do konce užasný a skvělý, nádherná krajina (i když náročnější), nádherný počasí, supr zážitky, supr lidi!

A asi to nejduležitější, co jsem chtěl říct. Přežití mi přineslo jakési vnitřní naplnění a pohodu, dodalo mi obrovskou vnitřní sílu a důvěru v sám sebe, přineslo hodně zkušeností, prověřilo naší fyzickou a psychickou kondici a taky vybavení, základ jsou fakt dobré boty (já investoval do nových kvalitních a značkových bot, měl jsem je podruhé na noze a vyváznul jsem bez puchýře)! Tohle by si měl zkusit každý!

Ještě jednou moc díky!!!

S pozdravem, přáním velkých zážitků a hodně úspěchů [...]